LOVE YOURSELF

Nedávno jsem dočetla zvláštní knihu - Chovejte se jako kočka, vlastně ani nevím, jestli se mi líbila, nebo ne, co je ale jisté, mnoho ve mně zanechala. Autor každou kapitolu obohacuje citátem, přičemž jeden z nich souvisel i s dnešním tématem: "Lidský druh je jediný, kdo má problémy vidět se jako druh. Kočka zjevně nemá problém s tím, že je kočka; je to úplně jednoduché...". V současné době se knižní trh roztrhl s nabídkou sebe-rozvojové literatury, která by vás měla dovést k vysněnému životu, životu, kde bude vše fungovat, kde vás budou mít ostatní lidé rádi, kde budete dělat to, co opravdu milujete. Často je ale předstupněm výše uvedeného právě ona sebeláska, to, že budete milovat a přijímat sebe sama.

Kdo z vás se alespoň jedenkrát za život postavil před zrcadlo a řekl sám sobě, že se má rád? Že je krásný? Že se miluje? Vsadila bych svou nejmilovanější kabelku, že více než polovina z vás nikdy. A v tom je možná ono jádro pudla. Svět, ve kterém žijeme je plný dokonalosti - dokonalých žen a mužů, dokonalých jídel, dokonalých dovolených, dokonalých povolání...a co hůře, je tato dokonalost často spojována s opravdovým štěstím. Už jsem se o tom zmiňovala dříve. Žijeme (i já, byť se tomu snažím vyvarovat a proti této podobě myšlení bojovat) ve světe, který velmi často a rád užívá formulaci "až budu..., tak budu...". Ale proč? Proč věříme v tuhle podmíněnost, kdo ji v nás vložil? Proč se stává hnacím motorem našeho života? Proč věříme v to, že až budeme mít pleť bez akné, budeme opravdu šťastní? Proč věříme, že až shodíme oněch 5 vánočních kil budeme zase atraktivní pro druhé pohlaví? Proč věříme, že v sexy upnutých šatech oslníme na party tucet mužů? Proč? Kašlete na to! Přestaňte se ohlížení na věci, které požadují ostatní, přestaňte žít svůj život, jako byste byli loutkou. Pokud se cítíte dobře v džínách a ve vytahaném svetru, tak je noste, noste je s hrdostí. Neposlouchejte ostatní, poslouchejte sami sebe. Nebojte se být sami sebou, i přes to, že by to znamenalo být jiný. Buďte sebevědomí, věřte sami v sebe, ve své rozhodnutí, věřte, že dokážete změnit svět...

Ona neustále nás obklopující dokonalost nás vede často ke srovnávání a touze mít to, co mají druzí (nebo mít více). Důkazem toho, že máte sami sebe rádi, je to, že se nesrovnáváte s ostatními. A pokud to ještě stále děláte, tak přestaňte. Váš život přece nebude šťastnější, když budete neustále přemítat o tom, že paní S., která bydlí dvě patra nad vámi má ten nový kabát z titulní strany a zářivější úsměv a vám se podařilo teprve nechat si opravit váš zlomený zub nebo, že paní L., která bydlí pod vámi, zhubla za měsíc pět kilo a vy jen dvě. V tuto chvíli máme často výčitky. Výčitky, že jsme více nešetřili, abychom si kabát mohli koupit, že jsme více nemakali v posilovně, že jsme prostě neudělali něco jinak... Málokdo z nás se pochválí, málokdo z nás si poplácá po rameni se slovy "jsi skvělý, že se ti podařilo zhubnou dvě kila za pouhý měsíc". Máme tendenci zaplňovat mysl negativní myšlenkami, věcmi, které jsme nedokázali, namísto tohoto, abych se radovali z toho, co se nám povedlo, byť by to byl jen sebemenší krůček...Přestaňte se srovnávat, přestaňte řešit druhé, přestaňte chtít být jako "někdo", byť nás k tomu dnešní média stále lákají...Buďte sami sebou.

Sebeláska je schopnost přijmout sebe sama jako jedinou lidskou bytost, která si zaslouží lásku, úctu, pozornost..., která musí vycházet z vás. Podobnou definici byste našli ve všech populárně naučných knihách, jež se zabývají tímto tématem. Milovat sebe sama neznamená být egoistický, či povýšený nad druhé. Milovat sebe sama znamená uvědomovat si svoji hodnotu, uvědomovat si svou sílu a být takovým člověk, jakým být chceme, protože teprve pak se můžete začít mít rádi. V knize, kterou právě čtu, je krásný citát: "Naši budoucnost neurčuje žádný temný osud. Určujeme si ji my sami. Každý den a každý okamžik jsme schopni tvořit a přetvářet vlastní život a samotnou kvalitu lidského života na této planetě...". Dělejte věci, ze kterých máte radost, i přes to, že byste občas někoho naštvali. S ním žít nemusíte, se sebou ano a naštvané Já není nic příjemného. A že vás lidé označí za sobecké? No a? Kdo řekl, že sobeckost je negativní vlastnost? Společnost, která po nás chce, abychom byli dokonalí. Nebojí se tak trochu všechny ty společnosti, média apod., že s koncem naší nespokojenosti se sebou samým by skončila i jejich existence? A nenahlodávají právě proto naši sebedůvěru?

Další radou je - nehledejte na sobě vady. Co je to vada? Vada je něco, co se odkloní od běžného stavu, od běžného postupu, něco se vymaní z normy, ale není to vždy špatně. Nezkoumejte své tělo milimetr po milimetru a netrestejte se za každou pihu a za každý špíček navíc. Přijměte je, přijměte je jako součást vašeho těla, součást vašeho Já, protože právě s těmito pihami jste to vy a právě takoví jste krásní. Stejné je to i s vadami netělesnými. Neustále sami sebe viníme, že nejsme dost chytří, nejsme dost produktivní...jsme přesně takoví, jakými být máme, takže jsme vlastně dokonalí...A pokud opravdu nejste spokojení sami se sebou, tak máte milion a jednu šanci s tím něco udělat! Jak jsem psala v předchozím odstavci, sebeláska vychází z vás, z vaše nitra, není tak výsledkem vaší vnější krásy, ale především té vnitřní. 

Hlavně vytrvejte. Je úplně normální, že se někdy ve světě ztratíte, na tom ale nezáleží. Záleží jen na tom, zda jste schopni se v něm najít. Sebeláska není jako slovíčka v angličtině, nenaučíte se ji, když si o ní 4x přečtete. Sebeláska je něco, co se musí budovat - cihlu, po cihle. Může se i stát, že někdy to, co už máte shodí vítr, ale nenechte se odradit. Stavějte dále, budujte, budujte pozitivní vztah k sobě samému. Odměňujte se! Kdykoli, kdy jdete kolem zrcadla se na sebe usmějte. Popřejte sami sobě pěkný den a večer poděkujte sami sobě za vše, co jste dnes zvládli. 

A poslední rada, která asi nepřekvapí ty, kteří mě znají nebo sledují delší dobu - pište! Sedněte a napište vše, co na sobě máte rádi, co se vám na vás libí, za co jste na sebe hrdí, co se vám podařilo v posledních dnech, měsících a letech. Můžete psát ve větách, můžete psát v odrážkách. Ze začátku to může být hodně těžké, možná vás nenapadne ani jedna věc, za kterou se můžete mít rádi, ale věřte, cvičení dělá mistra...i já začínala se dvěma slovy, dnes jich napíšu více než dvacet a nemyslím si, že bych se stala egoističtějším člověkem, spíše právě naopak. Když umím ocenit sama sebe, snáze se mi oceňují i druzí. Takže s chutí do toho. Je důležité si uvědomit, že často jsme schopni milovat druhé až poté, kdy začneme milovat sami sebe. Chovejte se k sobě tak, jak se chováte k člověku, kterého milujete.♥