TEACHER´S LIFE AND INSTAGRAM, FACEBOOK, BLOG AND ETC.

Ahoj. Konečně mám pro vás článek, o který jste si hodně psali (i když jsem dlouho přemýšlela, zda se do něho pouštět) a to, jak sociální sítě ovlivňují můj život a jak se dají skloubit s profesí učitele a jestli třeba vznikají nějaké problémy, které musím řešit...Takže jdeme na to. 

Abych uvedla hned na začátku věci na pravou míru... pracuji už třetím rokem (ten čas letí, dodnes si vzpomínám, jak jsem se s vervou vydala vstříc hostům na magisterské promoci s proslovem v ruce, kterým jsem nakonec dojala i sama sebe) jako pedagog na gymnáziu. Na vysoké škole jsem vystudovala učitelství českého jazyka a literatury v kombinaci se společenskými vědami (ZSV, OV atd.)... a musím se přiznat, že ještě v srpnu 2017 jsem nevěděla, zda chci učit. Teď to také stále nevím, ale už můžu alespoň s jistotu říci, že mě to baví a obohacuje z mnoha stran (dnešní "mladí" lidé jsou úžasní), neznamená to ale, že zanevřu na jiné věci. Na věci, které mě také baví a které mě naplňují...

V té souvislosti jsem se často dostávala do diskuze s okolím, zda považuji za "ok", abych jako pedagog, který má výchovně působit na mladé lidi okolo sebe, veřejné sdílení života na sociálních sítích, zvláště tedy na Instagramu, protože Facebook mám uzamčen opravdu jen pro známé a rodinu a s Twittrem nejsem příliš velký kamarád, i když to možná díky našim některým politikům přehodnotím. :) Když jsem s učením začínala, měla jsem Instagram opravdu soukromý, nicméně přestal plnit ten cíl, pro který jsem si ho založila - inspirovat lidi okolo sebe, a to ať už v oblasti jídla, módy, knih... A když mi denně chodily desítky žádostí studentů, rozhodla jsem se tuto sociální síť "odemknout". Během pár hodin jsem měla téměř o 150 sledujících více - některé informace se šíří opravdu rychle.

Věděla jsem, že se tímto rozhodnutím vystavím kritice, a bohužel často ne té pozitivní. Pokud ji ale zvládnete přijmout a jste schopni reagovat na případné "nárážky" (často ale velmi milé a přátelské) studentů na to, co jste "postli" včera - je vše v pořádku. Stále věřím, že je stokrát lepší nezavírat před sociálními sítěmi očima a aktivně je využívat (samozřejmě s rozvahou)... nepřinášejí totiž jen všechna ta negativa, na která neustále média upozorňují... Samozřejmě se musíme naučit rozlišovat mezi realitou a tím, co realita není. Při zhlédnutí fotky někoho jiného se nesmíme cítit méněcenní, protože jsme my zrovna dnes měli "den blbec", nebo jsme si nekoupili nový parfém značky Lancom... tohle je ale o nastavení lidí, nikoli o nastavení sociálních sítí, což si ne všichni uvědomují. A když si to tak vezmete i v jiných médiích - třeba v časopise - jeho autoři prezentují nereálné věci: auto nebude nikdy tak nablýskané, rodina s klíči v ruce stojící před novým domem nemusí být vždy tak šťastná a ta bělicí pasta, nebude až tak zázračná... Stejně jako ostatní členové mé generace mám i já k sociálním sítím pozitivní vztah a jsou součástí mého života. Samozřejmě si uvědomuji, že mimo jiného jsou také velkým požíračem času a snažím se je omezit (ne vždy se mi to podaří - ha) a hlavně s nimi nezačínat den, ale jinak je do své existence plně zapojuji a nestydím se za to (a doufám, že ani nikdy nebudu). Věřím totiž, že díky těmto malým pomocníkům, jsme schopni vytvořit komunity, které mohou mnohé změnit a pokud ne přímo změnit, tak alespoň upozornit na problémy, které se v (reálném) světě dějí.

A k čemu teda Instagram využívám? K inspiraci. I pro mě jsou ostatní instagramové účtu velkou inspirací (třeba brzy vyjde článek na TOP 3 účty, které sleduji nejčastěji) - když nevím, co uvařit na oběd, stačí zadat #luch a máte na výběr x jídel. Když je vám nejhůř stačí si vyhledat příspěvky s označením #motivationalquotes, když se vám nechce uklízet kouknete na #cleaningmotivation! Když jste v nové zemi a nevíte, do které kavárny zavítat, může vám tato sociální síť také pomoci. Když... Myslím si, že používat sociální sítě k tomuto účelu není špatné a to ani v případě, kdy jste učitel. Věřím, že sdílením zdravého jídla, přiměji některé, aby si místo do KFC udělali doma čerstvé a 100krát zdravější jídlo, věřím, že když "nasdílím" knihy, které jsem přečetla a které považuji za velice povedené, přiměju alespoň dva ze sta, aby se na tuto knihu podívali - a i to je úspěch. Věřím, že když budu prostřednictvím příspěvku šířit pozitivní energii, budou lidé šťastnější. Věřím, že obrázek večeře, nebo našeho psího miláčka, nikoho morálně ani vývojově neohrozí. A pokud je vám nepříjemné vědět, co se v životě toho nebo onoho člověka děje, tak ho jednoduše nesledujte - je to vaše volba. P. S. Také fungují jako skvělý komunikační kanál pro studenty - zvláště  pro připomenutí úkolů. (Důkazem toho je reakce... Já: Proč nemáte úkol? Student: Nebylo to na Instagramu. :)). 

A jak jsem se dostala k blogování? Už dávno... První blog jsem měla na základní škole někdy na přelomu 5. a 6. třídy. Byl to ten blog plný soutěží, výměnných článků, Q&A, obrázků apod., kde jsem ještě ale neměla tu odvahu vystupovat sama za sebe. O blogu vědělo v té době jen pár kamarádek (dokonce ani rodiče ne) a do roku zanikl. Další blog jsem si vytvořila před prvním ročníkem na střední škole, kde jsem už sice vystupovala pod vlastním jménem, ale stále jsem jeho existence nehlásila do širokého okolí. Tenhle blog mi vydržel asi tři roky a tematicky se velmi měnil - od daily povídání, po fitness blog, blog o vaření, o hudbě... Pak vzrostly školní povinnosti, blížila se maturita, brigády a na další věci nezbyl moc čas... Na vysoké škole jsem měla starostí až až - vždycky jsem byla člověk tzv. do větru a zapojovala jsem se snad do všech aktivit a projektů, co šlo - haha. Navíc jsem se seznámila s Patrikem, takže s volným časem, který bych mohla věnovat jen sobě, to bylo horší a horší... Ovšem ničeho z toho nelituji a neměnila bych. Vysoká škola ze mě udělala úplně jiného člověka. Člověka, který ví, co chce, člověka, který ví, že dokáže vše, co chce a člověka, který se nebojí jít do věcí po hlavě a projevit se (to je možná někdy na škodu :D). Po dodělání vysoké školy jsem o blogování začala znovu přemýšlet. Pořád se ale ve mě nějak bily role učitelka vs blogerka, nakonec ale žijeme od toho, abychom si plnili své sny a stejně jsem většinu věcí sdílela na Instagramu, takže  blog nemohl už nic zkazit. A tak se to 30. července 2019 stalo!

Proč teda je ve společnosti toto téma stále diskutováno? Není to stejné jako kdyby vyučující svůj volný čas trávil tanečními lekcemi, protože by v taneční viděl smysl, stejně jako ho další vidí smysl v něčem jiném?, a každý víkend trávil na soutěži, v rámci které by se veřejně projevovala a navíc by záběry ze soutěže bylo volně přístupné na internetu...byl by to také problém? Pokud ne, tak, kde je ta hranice, co je ještě společensky žádoucí a co už je prostě tabu? Není pohled na vztah učitel-sociální sítě dán nějakou "zabedněností" společnosti, která má neustále nějakou utkvělou představu o učiteli, která ale byla poplatná v průběhu 20. století? Dnes neustálé voláme po multikulturalitě, otevřenosti světu, rovnosti a toleranci... tak proč těmhle všem prázdným slovům nedáme skutečný význam a smysl našim jednáním? 

Co z toho plyne? Že to může fungovat?! Učitel na sociální síti není utopická idea, ale realita dnešní doby a nevidím na tom nic špatného... samozřejmě v případě, že obsahem, který na sociální sítě nahrává, "neohrožuje" své sledující, ale to neplatí jen u učitelů, že... Je potřeba si uvědomit, že sociální sítě jsou součástí našich životů, a myslím, že už ani nevymizí. Raději tak budu jako uživatel sociálních sítí ukazovat cestu, jak je pozitivně využití, jak jimi vést k rozvoji (snad to není přehnané) nás všechny, než jen mrmlat... 

A pak tady jsou takoví, kteří vás nesledují a stejně si nenechají ujít ani jeden příspěvek, aby měli téma ke kávě a koláčku... Ale o tom zase někdy příště, protože to je téma samo o sobě. Dnes snad jen řeknu, že mi jich je vlastně líto, protože tato jejich potřeba často vychází z jejich neuspokojení vlastním životem. A pokud nejste ve svém životě šťastní sami se sebou, jak můžete být šťastní s jinými?

Budu ráda, když mi do komentářů napíšete, jak tento "problém" vnímáte vy a zda jste se také někdy setkali s úvahami nad tím, zda vaše profese nějak odporuje tomu, co děláte ve svém volném čase. Užijte si zbytek neděle.