ABOUT FOOD

Ahojte, dneska mám pro vás zase tak trochu povídací článek, který spadá pravděpodobně do kategorie thoughts :). Když jsem se vás naposledy na Instagramu ptala, na jaké téma by vás zajímal článek, byly nápady různé, ale nejvíce z vás zajímala zdravá strava. Dlouho jsem přemýšlela, jak článek pojmout, na co se v něm zaměřit apod. Nakonec jsem se rozhodla, že jídlo spojím s mým cvičením, které ke zdravému životnímu stylu také patří a myslím, že by jídlo ani moje "sportování" na dva samostatné články nevydalo. ALE!? Hned na začátku chci také říct, že nejsem žádný výživový poradce (jedinou knihu, kterou jsem o jídle četla a nedočetla je Projezte se k novému tělu). To, co funguje u mě, nemusí fungovat u vás a naopak. Takže nic, co níže napíšu neberte jako dogma.

Věřím, že větší část z vás... z nás zažila, nebo stále zažívá období, kdy nejste spokojení se svou postavou, nejste spokojení s tím, jak široká máte stehna, jak moc máte vypouklé břicho, popř. jak se vám třepe zadek při běhu. Možná, že to my - křehké pohlaví, máme vrozeno... od malička vidíme krásnou Barbie, která má míry 90-60-90 a my pořád máme přes to břicho 61 - asi chápete, co tím chci říct. Hledáme způsobu, jak se našemu ideálu přiblížit a nejčastěji saháme po dietách - víte o tom, že leden je považován za jeden z nejsmutnějších měsíců? Možná je to proto, že všichni drží předsevzetí zhubnout a hladoví! I já jsem tímto bojem prošla v průběhu střední školy - počítání kalorií, vážení zeleniny!, konzumace nízkotučných výrobků, umělá sladidla, hodiny a hodiny cvičení, stovky a stovky propocených triček, kalorický deficit, honba se za zeleným kruhem v kalorických tabulkách ... v závěru nešťastná a v depresi při pohledu na hamburger, bez možnosti zajít si s kámoškou na kafe, protože přece je to cukr navíc...V této pasti jsem žila asi dva roky. Kromě toho, že jsem váhu kontrolovala snad každý den a měřila ztracené centimetry na stehnech, jsem si nevážila sama sebe a neustále hledala důvodu a výmluvy, proč se nemít ráda taková, jaká jsem byla. 

Na konci střední školy jsem byla znechucená nejen maturitou, která mě čekala, ale také svým stereotypním životem, jsem se na veškeré dietaření (pokud je to teda slovo) vykašlala a jedla vše...vše se vším. Nedělalo mi problém sníst celou pizzu a na to ještě dortík a kafe, k obědu jsem do sebe nacpala i pět knedlíků a pořád jsem nebyla tak nějak uspokojená. Možná si jen tělo vybíralo daň za ty roky, kdy jsem ho trápila hlady. Pak jsem nastoupila na výšku a svět, lidé, atmosféra okolo mě... vše se změnilo. Našla jsem si přítele :) a už jsem tak nějak neměla potřebu jídlo řešit. Čas jsem netrávila tím, co dobrého si dám, ale tím, že jsem si četla Platóna (to berte trošku jako nadsázku). Některé dny jsem jedla opravdu pěkně, jiné zase pěkně nepěkně, a protože tělo není žádný hlupák, začalo mi dávat najevo, že by bylo fajn, kdybych se v tom jídelníčku trošku ustálila. 

Jediné, co jsem věděla bylo, že už se nikdy nechci vrátit k počítacímu období a být stejně nešťastná jako před těmi několika lety. Začala jsem tedy stravu řešit v tom slova smyslu, že jsem si vybírala jídla zdravější, která jsem občas doplnila nějakou čokoládou. :) Snažila jsem se jíst hodně zeleniny, ovoce a mít dostatečný pitný režim. Postupem času jsem zjistila, že jsou potraviny, po kterých mi je dobře a potraviny, po kterých proložím celé odpoledne, a proto jsem je začala ze svého jídelníčku odsouvat a pořád tak nějak hledala tu zlatou střední cestu, kterou se mi podařilo najít teprve nedávno. 

Před asi rokem a půl jsem se dala na rostlinnou stravu, která byla součástí mého života asi rok. Navíc jsem vyřadila z jídla většinu věcí, které obsahují lepek. Jenže potom se mé tělo začalo ozývat a příliš se mu nelíbilo z čeho má vlastně fungovat. Začaly mi padat vlasy a hodně se mi zhoršila pleť atd. atd. Lékařské vyšetření také potvrdilo, že mému tělo něco chybí, a proto je s tím třeba něco udělat.

V současné době jím tak, jak mi říká tělo, své veganské období mám asi definitivně za sebou (i když, kdo ví :)). Snažím se jíst více surovin a méně potravin a volím věci, u kterých vím, že je po nich mému tělu dobře jak fyzicky, tak psychicky. Mezi základní potraviny, které tvoří můj jídelníček patří žitný chleba, špaldová mouka, pohanková mouka, rýžová mouka, ovesné vločky, rostlinné mléko, rostlinné jogurty, cizrna, hummus, avokádo, špenát, mrkev, brokolice, banány, jablka, jahody, červená čočka, arašídové máslo, různý semínka (chia, lněné, konopné), brambory, natural rýže, rýžové nudle,  quinoa, těstoviny z čočky nebo kukuřice, hořká čokoláda, kakao, skořice, kurkuma, agávový sirup, losos, tuňák, vejce, tofu, tempeh, ořechy, kokosový olej, olivový olej, kosové mléko a voda, fazole... určitě jsem na něco zapomněla. A každé ráno začínám vodou se šťávou z půlky citronu a zeleným čajem a snažím se během dne vypít alespoň další 2 litry tekutin, nejčastěji čistou vodu. 

Pořád se snažím omezit konzumaci masa, občas si dám kuřecí, častěji pak rybu, třeba lososa - mňam. Piju rostlinné mléko (někdy si dám do kafe trochu kravského), jím převážně rostlinné produkty, které občas proložím kefírovým mlékem. Věci, které obsahují lepek se snažím jíst taky, ale určitě netvoří základ mého jídelníčku. Oblíbila jsem si jídla z pohankové a rýžové mouky, nejím bílý cukr, snažím se omezit i víno, která mám tak ráda, nejím bílé pečivo. Sladkosti si dám minimálně, stejně tak brambůrky a další zhýralosti. Občas si k snídani dám 100% pomerančový džus. U přípravy jídla se snažím používat minimum oleje a třeba i v restauraci se vyhýbám smaženému. Jde-li o cvičení, snažím se hýbat 2-3x týdně (teď jsem cvičila naposledy před třemi týdny, ale už se do toho chci zase opřít), ale už to není určitě takové to honění se za nějakým cílem, když po 10 minutách běhu nemůžu, zastavím a respektuju svoje tělo a jeho rozhodnutí.

Řekla bych, že v současné době jsem s jídlem největší kamarád a samozřejmě si někdy dám pizzu, zmrzlinu nebo celý balíček Yeschipsů - haha, ale to k životu prostě patří. Je jedno jestli máte o 5 kg více než je "stanovený průměr", je jedno jestli si musíte koupit džíny o číslo větší... to všechno je jedno, pokud se vy sami cítíte ve svém těle dobře a máte se rádi. Poslouchejte své tělo a důvěřujte mu, když vám říká zpomalte, tak opravdu zpomalte, dejte si den, týden, měsíc rest a pak se do toho zase pořádně opřete. Pokud máte rádi hranolky z McDonaldu a víte, že se vám po nich uleví po náročném týdnu, tak si je prostě dejte. Důležitá je rovnováha a možná tolik v současné době oblíbené pravidlo 80/20?

Nezapomeňte, že to jste jen vy, kdo si stanovujete nějaké limity, cíle apod. A hlavně nezapomeňte, že jen vy je můžete změnit. Buďte rádi sami sebou, buďte vděční za to, že si tu čokoládu můžete vůbec dát, buďte vděční za to, že vaše tělo umí potravu přijímat a přestaňte řešit, kolik kcal musíte spálit, abyste došli do kalorického a často i duševního deficitu. 

Amen. Doufám, že se vám článek líbil a dejte mi vědět, jak jste na tom s jídlem popř. s cvičením vy sami. Pokud by vás zajímalo více okolo tohoto, napište, a můžu některé články zaměřit na "co jsem dnes jedla" popř. na nějaké cvičící vychytávky -haha. Pěkný zbytek dne.